Trochu radosti.../Little bit of joy...

Mám takovou teorii že vždycky, i když se nemáme zrovna dobře, i když zrovna teď prožíváme docela těžké chvilky, můžeme se radovat z některých věcí, které máme v životě. Uvědomuješ si, že každý den, když se probudíš do nového, slunečného rána je vlastně krásně zabalený dárek? Toto pondělí jsme se s Melanie dívaly na film 2012. Ano, konečně jsem se na něj po dvou letech podívala. A krom toho, že to bylo dobré sci-fi (a já miluju sci-fi), se mi zase chvilku připomělo, že jak si my lidé myslíme, že jsme na vrcholu všeho a pak se stane něco, čemu prostě nemůžeme zabránit, protože je to úplně mimo naše síly.

A tak i když jsem stále nervózní z toho, že se mi neozývají z práce, že mě nejspíš nepřijali na školu, že vůbec nevím, jak to se mnou bude za dva týdny, tady mám pár věcí za které jsem vděčná, že se mohly stát.

1. Bambiriáda

Co k tomu dodat, miluju děti. A strávit celý den tím, že můžu pomáhat na této akci a vlastně si jen hrát s dětmi pro mě bylo výsadou. Melanie nakreslila nádherného draka a cílem celé hry bylo srazit mu všechny tři hlavy a vysvobodit zakletou princeznu. Musím říct, že jsme se někdy dost potrápili a asi nejdelší pokus trval přes 10 minut, ale nakonec jsme to všichni zvládli.

2. Závěrečná dorastová skupinka
Kde jsme si vyráběli zmrzlinové povzbuzení s kartou a to které jsem dostala já, úplně pasovalo do situace.

3. Výlet na Šútovské vodopády
I když jsme s Melanie moc netušily kam že to máme jít a když jsme vyšly z vlaku uprostřed neznáma a přemýšlely jsme jestli jsme vůbec vyšly ve správné vesnici, byl to super výlet! No vlastně to byl zázrak :D. Náhodně jsme zkusily jednu uličku do které jsme zabočily a já se zeptala takové babičky, která tam v jednom domě seděla na balkóně, že kde můžeme jít k Šútovskému vodopádu. A ona že: No..rooovnooo, rooovnoo..iba stále rovnoooo!" Hurá, správná cesta! Šlapaly jsme hore do kopce něco přes dvě hodiny..no, hledala jsem na internetu "lehké" výlety. Za tu námahu to ale stálo (viz. obrázek).
U vodopádu jsme si udělaly piknik na lavičce, milion fotek a potom jsme pomalu šly zpátky.

I have a theory that always, even when you are not  feeling so well, even when you're going through a pretty hard time, even in this times you can enjoy some of the things you have in your life. Do you realize that every day when you wake up to a new, sunny morning is actually a beautifully wrapped gift? This Monday  I watched with Melanie the movie 2012. Yeah, I finally watched it after two years. And moreover, it was a good sci-fi (and I love sci-fi), it  reminded me again how we, like humans think that we are on top of everything and then something what we can not affect happen, because It is completely out of our power.

So even though I'm still nervous that the people from the job aren´t calling me for work. That I probably wasn´t accepted  for the  university,  that I do not know how it will be with me in two weeks There is a few things I am grateful for:

1. Bambiriáda

What can I say - I love kids. And spend the whole day that I can help at this event and actually just play with the kids was a privilege for me. Melanie drew a beautiful dragon and the goal of the game was to put away all three heads with a ball and set free the princess. Sometimes it was really hard and I thing that the longest time was over 10 minutes, but still we made it and we had a fun.

2. Final „dorast“ group

Where we did ice-cream cups with a card of encouragement to every girl.  The card which I have received, fits completely to my „life situation“.

 

3. Trip to the waterfalls

Although we wasn´t pretty sure where we are going and when we came out of the train in the middle of nowhere (we thought if we ever come to the right village), it was a great trip! Well, actually it was a miracle: D. We just tried to go to some street what we saw and I asked one old women who was sitting in the balcony of the house in this street, if she knows what is the right way to waterfall. And she said : Well .. straiiiight, straiiiiiiiiiight..only straight. "Hooray, we have the right way!

So we „climb“ up the hill in something around two hours .. Well, I looked on the internet for only "easy"trips.  But it was worth it. Everywhere around us beautifull nature..(check the pictures)

At the watherfall we had picnic, we did a milion of photos and then slowly went home.

Obraťme stránku/ Let´s turn the page..

Pamatujete si na ty všechny pozitivní články, které jsem tu psala? :) Tak dneska tak trošku otočíme stránku protože světe div se, život není vždy jen o zábavě a pozitivech, ale někdy to umí být i pořádně komplikované.

Posledni měsíc byl zajímavý. Ze začátku jsem se hodně učila na přímačky a zároveň si i hledala práci tady v Žilině. Někdo to měl všechno skvěle naplánované. 12. mája jsem odjela do Ostravy dělat přímačky a hned den potom mi volali z jedné personální agentury, že by pro mě měli brigádu. Jestli můžu ještě dnes přijít podepsat smlouvu. Šla jsem. Pro mě, jako Češku na Slovensku, to taky znamenalo jít si udělat zdravotní pojištění na Slovensku. To nebylo nic složité krom toho, že jsem po cestě z pojišťovny někde v městě ztratila občanku. No dokážete si to představit..šla jsem na městskou policii, kde mi řekli, že jako Češka vlastně nemůžu nic dělat a že bych měla jet do Česka a jít si vyřídit novou. Jenže jsem se s ní měla už druhý den ráno hlásit na ranní v práci. Poslali mě na státní policii - tam už ji měli! Že ji kolegové našli v městě..no, čistý zázrak.

Práce šla docela v pohodě. Hned ze začátku jsem si tam našla pár kolegyň se kterýma jsem si vždy před a po směně mohla popovídat. A měla jsem z toho celkem radost, že můžu poznávat nové lidi a dělat zase něco nového. Byla jsem strááášně moc unavená. Ze začátku jsem měla docela problém dělat cokoliv jiného než jít do práce, přijít domů, najíst se a jít spát. Pak jsem si ale uvědomila, že jsou ale i věci, co jsou potřeba udělat. Uklízet, žehlit..ale taky se setkávat s lidmi, chodit do Escape. Poslední dva týdny jsem měla noční..to bylo fakt zajímavé. Připadala jsem si jak chodící zombie.. :D

No, ale pak se to stalo..přišel čas, kdy měly být na stránkách vyvěšené výsledky příjimacích zkoušek. Přihlásila jsem se do systému a viděla jsem to - nepřijat z důvodu pro neprospěch u přijímací zkoušky.
Zjednodušeně - nedala jsem test. Jak je to možné?? Víte..od malička se staráte o děti, máte je vážně rádi, jako zázrakem víte co dělat v nějakých situacích i když jste se to nikdy neučili, prostě to vycítíte. Jste prostě typ na to být jednou vychovatelka. Podruhé co se hlásíte na tento obor, no a zase vás nevezmou. Za-jí-ma-vé..

Ve čtvrtek jsem se na brigádě dozvěděla, že tu práci, co jsem dělala já zrušili. V pátek mi napsali sms, že nemám chodit na celý budoucí týden. Ano, potřebovala jsem volno. Ne, nepotřebovala jsem TAKOVÉ volno. Jako správného bývalého studenta Obchodní Akademie mě mohlo napadnout jen jedno: Aha..takže práci co jsem dělala já zrušili, nezavolali mě na příští týden do práce, protože teď mají víc lidí, než potřebují..za dva týdny by se mnou měli podpisovat novou smlouvu (podepisují se měsíčně), když mají teď moc lidí....za měsíc už pravděpodobně nebudu mít brigádu.

Takže jsem nervózní. Začala jsem znova rozesílat spoustu životopisů, všude kde to jde. Čekám na oficiální dopisy od školy, kde mě informují o tom, že jsem neprošla testem a já budu moct podat odvolání. Nemám ale ráda tuhle nejistotu, stále dokola.



Do you remember all the positive articles that I wrote here? :) So lets turn the page because sometimes, life is not just about fun and positives, but actually it can be really complicated...

Last month was interesting. In the beginning I learned a lot for entrance exams for school, and aslo I was looking for a job here in Zilina. Someone had really perfect plan! May 12, I went to Ostrava for my entrance exams, and just the day after I received a call from some personal agency, they told me, that they have part-time job for me. If I can come today to sign a contract. So I went there. For me, as a Czech in Slovakia, it also meant going to do to the Slovak health insurance. That was not difficult except that on the way from the insurance company I lost my ID somewhere in the city. Well you can imagine it .. I went to the city police, and they said that as a Czech I can´t do anything and that I should go to Czech to make a new one. But I had been with her the next morning to report to work in the morning. I was sent to the state police -and they had it! The colleagues policemans found it.. well, this was probably a miracle.

The work went pretty cool. Right from the beginning I found there a couple of colleagues with whom I could before and after a shift  talk. And I was so happy that I can meet new people and do something new. Also I was sooooo tired. From the beginning, I had quite a problem to do anything other than go to work, come home, eat and go to sleep. Then I realized that still there are things which are needed to be done. Like for example housework, cleaning, ironing .. but also to meet people, go to Escape and do some activities. The last two weeks I had the night shifts .. it was really interesting. I felt like a walking zombie ..: D
But then it happened .. the time has come. On the page of the university should be results from my netrance exams. I sing in the system and I saw it - I didn´t pass the test. How is this possible? You know .. from my childhood I take care about children, I really like kids. Also somehow miraculously know what to do in some situations, even I never learned it, I just can feel it. And then it´s the second time I´m applying for this school, and again I don´t pass the exams. In-ter-es-ting..

On Thursday when I was in the work my boss informed me, that to job what I did ended. On Friday personal agency wrote me that they don´t have job for me, for this week. Yes, I needed time off. But not THIS type of free time. As a former student of the Business Academy I could think of only one thing: Aha .. so the work I've done is canceled and the agency did not call me to work for the next week because now they have more people than they need. In two weeks I have to go to sign a new work agreement (in this type of work you need to sign it every month), they have a lot of people now. It meens that in month, you will probably not have a job.

So I'm nervous. I started again to send a lot of CVs, everywhere where it´s possible. Also I am waiting for official letters from the school where they will inform me that I did not pass the test and I will be able to claim. But I do not like this uncertainty, over and over again.

A je to rok! / And its one year today!

A je to rok! Nevím jestli si pamatujete co jste dělali přesně před rokem v tuhle hodinu. Asi to není tak úplně v lidských silách si pamatovat úplně všechno. Já si ale tenhle den pamatuju dost přesně a jasně. 6. mája 2013 jsem kolem osmé hodiny večer úplně vyklepaná přijela na stanici do Žiliny. Na zádách jsem měla obrovskou krosnu, v jedné ruce tašku s peřinou a polštářem a v druhé kabelku. Na nádraží mě čekalo auto, aby mě odvezlo do mého nového "domů".  Moje nová spolubydlící mě vážně hezky přivítala a sdělila mi, že mi uvolnila nějaké poličky na oblečení. No moc jsem toho neměla (i přes tu obrovskou krosnu), tak jsem se vešla do dvou malých skříněk..

Byla jsem celkem nervózní z následujícího dne, co že se to bude dít?

Dneska jsem ráno vstala a celé dopoledne jsem se učila. Příští pondělí dělám přijimačky na Ostravskou Univerzitu v Ostravě na obory speciální pedagogika a pedagogika v předškolním věku. Potom jsem vyprala dvě pračky a hrála tetris s prádlem na věšáku aneb jaké je správné uložení aby se mi to tak všechno vlezlo? Potom jsem se znova učila. Potom jsem se rozhodla že už konečně umyju ty okna a celou dobu jsem se přitom modlila ať na mě z nějakého koutu nevyskočí pavouk.

Co se změnilo?

Skoro všechno. Za prvé - moje věci se už rozhodně nevlezou jen do dvou malých skříněk ;) . Dělám si srandu. Byl to vážně super rok. Hodně jsem toho zažila, i věci které jsem si předtím říkala že to já nikdy (výlet do Španělska, nepředstavitelné cetstování neustále všude), hodně jsem se toho naučila a proto taky napíšu ten článek ještě jednou anglicky, aby si ho mohli přečíst i moji anglicky mluvící přátelé.

Jedna věc se ale nezměnila...

Je 6. mája a já znova řeším co teda dál. Něco zkončilo a něco nové zase začíná. Stejně jako minulý rok si nejsem úplně přesně jistá co to bude, ale už tak šíleně nestresuju. Učím se (asi 12 hodin denně :D ..) a hledám si práci v Źilině. Ale vím, že to bude dobré, protože vím Komu za celý tento rok můžu být vděčná. A to považuju za velký přínos EDS v mém životě..



And its one year today ! I don´t know if you remember what you were doing exactly one year ago at this hour . Perhaps it is not so possible to remember everything what you did in your life. But I remember this day  clearly. May 6, 2013 about eight o'clock in the evening me totaly stressed arrived to the train station in Zilina. On my back I had a huge backpack in one hand a bag with a blanket and pillow and in the second hand purse. At the station there were a car waiting to take me to my new "home". My new roommate really nicely welcomed me and told me that she made some place  for my clothes in the wardrobe. Well I didn´t have so much things (even when I had so big backpack), so I was ok with this place.

I was very nervous about the next day, what will exactly happen?

Today I got up in the morning and all morning I learned. Next Monday I'm doing to do entrance exams at the University of Ostrava (special education and the education of preschool age). Then I did washing of clothes (two totaly full washing machines!!) and played tetris with laundry hanging on the rack or what is the right fit to me and everything came up ? Then I learned again. Then I decided that I will finally wash the windows and the whole time I was doing it I was praying any spider can jump to me from some corner of this windows

What has changed ?

Almost everything. First of all - my things have definitely not fit into just two small wardrobes ;) . Just kidding . It was a really great year . I experienced a lot of things , the things that I said before that I will never do ( trip to Spain, unimaginable travelling constantly everywhere) , I also learned a lot and this is also the reason why I write this article again in English, so my english speaking friends can read it. :) (sorry if its not perfect)


But still one thing has not changed ...




It is May 6 and I again do, what do I did before. Something ended and something new is starting . Like last year , I'm not exactly sure what it will be , but I do not stress soooo much . I'm learning (about 12 hours a day : D .. ) and trying to find a job in Zilina . But I know it will be good , because I know for Whom this whole year I can be grateful. And I consider that this is thing what I found in my volungery life..

Snow alias blato

Minulý týden jsme od čtvrtku do neděle odjeli na dorostenecký zimní tábor. Byla to zábava už od úplných začátků (vlastně ještě předzačátků), když jsme jeli nakoupit jídlo na všechny ty dny. My s Melanie jsme byly vysazeny před Lídlem s nákupním seznamem na kterém figurovalo také jedenáct chlebů. Asi to muselo vypadat podezřele když jsme je všechny krájeli, protože místní sekuriťák z nás nespustil oči :).

Když už jsme dojeli na místo, zjistila jsem, že kde budeme ubytovaní. Na začátku to vypadalo trošku děsivě, protože v té budově byla strašná zima. Naštěstí vybavením společenské místnosti byl krb, který nám ji i krásně vyhřál. Holky taky byly ubytované pod střechou a jelikož nás tam bylo dvanáct, tak nám zima určit nebyla.

Program byl takový volnější, no měli jsme pár variant co chceme dělat na výběr. Já jsem strávila velkou část tábora v kuchyni. No, nezdá se mi, že bych o něco přišla, protože kuchyně byla taková naše metropole. Neustále spousta lidí všude.

První den byl asi nejsrandovnější. Nakoupili jsme čtrnáct kuřat a potřebovali jsme je naporcovat a odkostit. Zavolali jsme si na pomoc dorostenkyně, protože sami by jsme to dělali asi ještě do dneška. Bylo zajímavé sledovat jak se některým úděs v očích mění na zábavu a úplně úžasně odvedenou práci. Já jsem se naučila odkosťovat stehna..no je to taková piplačka a chce to hodně trpělivosti.

Další den jsme pekli Jožkov štrůdl, vlastně štrůdly a chleby. Taky to bylo myslím kolem 14kg jablek a myslela jsem si, jak dlouho to nebudeme strouhat. Ale nakonec tím, že nás tam bylo pět, tak jsme to podle mě stihli v rekordním čase.

Měli jsme taky zajímavé večerní programy, kdy jsme zpívali chvály a vždycky měl někdo tému. Pro mě normálně bývá těžké si zapamatovat o čem jsou témy, protože jsem překládala a když překládám, tak si na konci nepamatuju skoro nic. Tentokrát to ale k mému údivu bylo jinak a v hlavě mi zůstala spousta důležitých věcí. A navíc jsem si zase mohla procvičit "překladovou" angličtinu (tzn. hodně rychlou angličtinu)

Byl to úžasně strávený čas.

Snow bez snowu :)

Minulý týden jsme od čtvrtku do neděle odjeli na mládežnický letní tábor Snow, bez snowu. Moc jsem se na to těšila už snad měsíc dopředu. Mám obecně ráda cestování (když ho není moc najednou) a tábory. Tento rok se rozhodlo, že si budeme vařit každý sám, což pro mě byla úžasná zpráva. Vaření je jedna z mých oblíbených činností a přece jenom když si navaříte sami, můžete si určit velikosti porcí, ale i to, co vlastně budete jíst. Což je zrovna s mojí alergií výhoda.

A proto jsme si docela s holkama užily zábavu, když jsme se balily. Počítaly jsme..ok, půlka kufru na oblečení, půlka na jídlo. Neprasknou mi vajíčka když si je dám do kufru? Nerozsype se mi cukr?

Ubytování byla druhá věc, která byla úplně peckovní. Bydleli jsme v dřevěné chatě v pokojich po čtyřech. Teda alespoň děvčata. Když se tak vracím do minulosti a přecházím si všechny tábory na kterých jsem byla, asi jsem ještě nikdy nebydlela v tak nádherném pokoji. Všechno bylo dřevěné a měly jsme velkou - přímo obrovskou kuchyň.


Celý snow jsem si užila hlavně díky tomu, že jsem se cítila jako doma. Taková domácká atmosféra na vás dýchala úplně ze všeho..z útulné chaty, z večerů plných společenských her, rozhovorů. Super taky bylo, že i když jsme si vařili každý sám, snažili jsme se jíst společně.


Každý den jsme do oběda taky šli sportovat. Já, protože jsem už tušila, že začínám být nemocná, jsem se první den rozhodla "sportovat" mini bowlingem. (Druhý den už jsem byla nemocná) Musím uznat že podobně tak jak mi normální bowling nejde, tak mi ten mini šel. Byla to docela zábava.

Asi nejsilnější zážitek z celého snowu pro mě byly sobotní něco přes tří hodinové spontánní chvály. Jelikož já jsem chválící typ, takže když příjde na chvály, tak jsem schopná chválit i hodinu a vůbec mi nepříjde, že uběhl nějaký čas - to bylo něco vážně úžasného! Mám pocit, že jsme vyzpívali snad všechny písně ze zpěvníku :). Teda na konci už jsem byla tak vyzpívaná, že jsem ze sebe nemohla vydat ani hlásku, to se mi ještě nikdy nestalo.

Byl to asi jeden z nejlepších mládežnických táborů na kterém jsem byla a váážně jsem si to moc užila.

Bylo nebylo..

Poslední dva týdny jsou vážně zajímavé. No, ne že by ty ostatní předtím zajímavé nebyly, ale tenhle jsem zjistila, že se potřebuji naučit rozdělit práci tak, abych celé dny nedělala jen jednu tu stejnou práci, jinak se nejspíš zblázním. Začala jsem překládat nějaký průvodce granty EU. Po tom, co jsem to v úterý dělala skoro nepřetržitě šest hodin a pomalu z toho vyšilovala, mi došlo, že na to asi budu muset jít jinak.


V pondělí ráno jsme teda raději s Melanie šly do Escape spravovat nožičky od taburetek. Hrály jsme si s různými druhy šroubováků, než jsme přišly na to, který můžeme použít a lá škola hrou. Byla to docela zábava.

Tenhle týden byl "přelomový" taky v tom, že jsme se s Melanie rozhodly, že začneme chodit do posilky. No, vlastně jsme se rozhodly už před Vánocema, ale znáte to..odklady, odklady. Teď už jsme to ale uskutečnily..a bylo to hóódně vtipné. Vydaly jsme se teda do Auparku a už od prvního momentu na nás bylo vidět, že jsme tam poprvé. Představte si tu nejvtipnější situaci. Stojíme každá z jedné strany kola a nevíme, jak to vlastně rozjet. V tu chvíli se mi zdálo, že se na nás dívají i zdi - natož všichni ti ostatní lidé. Víte, někdy je umět mluvit jazykem dané země taky trošku nevýhoda..zvláště když jste s člověkem, který tím jazykem neumí. To pak všechno vyptávání a zjišťování musíte udělat sami..no ale na druhou stranu je to dobrý tréning. Nakonec jsme na to všechno přišly a strávily jsme tam celkem tři hodiny. Teda ze začátku jsme si říkaly..vážně? Tři hodiny? A co tam budeme dělat? .. ale člověk už si "zábavu" najde..

V úterý jsem se rozhodla jít i na Melaniin pilates do escape..a pak jsem se modlila, abych vůbec zvládla zvednout děti ve středu na mami klubech :)

Ve středu dopoledne v 10hod jsme měli mami kluby (jako každý týden). Normálně mi týdny skoro začínají středou, kdy se mi nacpalo do jednoho dne snad úplně všechno, co se dá dělat. Mami kluby, Uv show, biblická. (Teda až na tento týden, kdy to bylo jinak protože byl speciální). Jak už mi ale někdo řekl, středa je prostě topem mého týdne. Tento týden nám přišlo asi pět nebo šest dětí. Je to srandovní pozorovat, jak se před Vánocemi ještě některé z nich (skoro všechny) neuměly ani plazit dozadu a teď už musíme mít oči všude, protože děti jsou všude. Největším nebezpečím jsou schody - děti je milují! A skoro všechny by si moc přály zkusit jaké to je lézt hlavičkou dopředu ze schodů dolů. Máme taky spoustu hraček a nejvíc ze všeho asi boduje domeček plný kuliček na hraní :)

Čtvrtek neměl chybu. Jsou dny, kdy si připadám, že jsem vůbec nic neudělala a pak jsou dny, kdy to vypadá, že jsem zvládla udělat úplně všechno, co jsem potřebovala a ještě mi zbyla energie Čtvrtek byl takovým dnem. Ráno jsme začali stuff meetingem (taková věc, kde si čteme z Bible, rozdělujeme si práci na následující týden). Tento týden jsme tam byli jen já, Melanie a Thomas. Takže půlka z normálního počtu. Pro mě to bylo moc povzbuzující a hlavně i téma, co jsme si četli pro nás bylo pro všechny aktuální a mohli jsme se o tom sdílet. Večer Melanie taky dělala svoje první halušky..
To zabralo asi nejvíc času..protože jsem nezažila nic namáhavějšího než škrábání brambor na halušky..no tentokrát je škrábala Melanie.

K večeru jsme měly dorasteneckou dívčí skupinku v čajovně..moc se mi to líbilo :). Hlavně když jsem na začátku při hře zjistila, že už asi vážně celá planeta ví o mém strachu z pavouků a taky že můj muž by měl být čecho slovák.

Po skupince jsem šla odprovodit Bianku domů..a venčili jsme jejího úžasného Enýska :)

..slíbila jsem, že o tom napíšu ;-)

Vánoce, Vánoce přicházejí..

Vůně cukroví linoucí se domem, koledy na plné pecky a taky první spálený plech. Ano, to všechno se v posledních dvou týdnech stalo.

Před dvěmi týdny jsme si udělaly s holkama přespávačku z pátku na sobotu se sobotním pečením perníčků. V sobotu jsme začaly zdobením domu, no spíš našeho obýváku. Rozložily jsme náš třpytivý stromeček, adventní věnec..pověsily hvězdičky na okna. No když jsme dokončily výzdobu domu, začaly jsme samozřejmě zdobit sebe :-)

V sobotu ráno jsme začaly s pečením. Těsto se nám nějak zvláštně rozpadalo, ale po namáhavé posilovací práci jsme to přece jen zvládly! :)

Během týdne jsme v pečení pokračovaly ještě s Melanie. Dělaly jsme pudinkové a linecké cukroví. Byla to spousta a spousta srandy. Speciálně v jeden moment, kdy už jsme zdánlivě dopekly a já jsem se začala připravovat na oběd, ale zapoměla jsem, že v troubě je poslední plech s lineckým cukrovím. No..myslela jsem si, že spálené jídlo takhle ilustrují jen ve filmech..opak je pravdou. Z trouby se vážně valil obrovský černý dým a z cukroví zůstaly jen černé uhlíky.

        Jinak to byl vážně skvěle strávený čas :)










Další super věc.. vánoční trhy. Je to myslím poprvé co jsem byla na nějakých mimo Opavu a moc se mi líbí. Je to takové netradiční, nikdy jsem na trzích neviděla kluziště a nikdy tak oobrovský dřevěný betlém.

 Vyzkoušeli jsme medovinu..já jsem zjistila, že mi nechutná :) ..

Vyfotili se s nádheeerným betlémem...

A samozřejmě se pokusili udělat fotku nás tří dohromady :D



No, prostě takové normální vánoční trhy.



Moc se z toho všeho těším, protože miluju Vánoce a tu atmosféru kolem..zvlášť, když ji můžu trávit s přáteli:)