Na konci září jsem se zúčastnila popříjezdového školení dobrovolníků. Bylo to docela zajímavé. Sjelo se nás tam kolem dvaceti dobrovolníků z celé Evropy. Bylo to pro mě dobrodružství, které začalo hned když jsme vystoupila v Novém Smokovci na nádraží a netušila, kde je hotel, ve kterém bychom měli být ubytování. Už z dálky na mě volala jedna holčina, která měla stejně obrovskou krosnu jako já. "Are you volunteer too?". A pak už jsme společně našly i ten hotel.
Pokoj jsem sdílela s jednou španělkou, finkou, francouzkou a češkou. Češky jsme nakonec byly v celé té kupě lidí jenom dvě, zato tam bylo spousta francouzů, polek a maďarek.
Školení probíhalo tak, že jsme měli většinou nějaký ice-breaker a pak jsme rozebírali různé aspekty naší dobrovolnické služby jako například pojištění, co je to EVS a podobně.
Při těchto ice-breakerech jsme taky zjistila, že v Žilině nejsem jediná dobrovolnice...
Třetí den našeho školení v Tatrách jsme samozřejmě byli taky na výletě. No, musím přiznat, že z takových výletů mám většinou spíš hrůzu, nemám ráda, když musím řídit rychlost chůze podle dvou nejsilnějších a nejrychlejších francouzů ve skupině :-) .. Ale i tak to nakonec bylo moc krásné, prostě příroda Tater :-)
Jednou z dalších aktivit byla prezentace organizace ve které pracujeme. Celé školení bylo samozřejmě v angličtině a jedna z věcí, která mě docela překvapila bylo to, jak mě při téhle prezentaci napadala slovíčka, které jsem ani zdaleka netušila, že je mám v hlavě.
Bylo moc zajímavé poslouchat, kde ostatní dobrovolníci pracují a jak je to rozmanité. Někteří pracovali na farmě se zvířátky, někteří při opravě různých památek a spoustu z nich taky pracovalo s dětmi a mládeží.
Taky jsme hráli spoustu sebe analyzujících her. Moc mě nebaví takové aktivity a hry, které vás neustále analyzují. Ano, občas je to super, ale když to hrajete pět dní vkuse, tak se vám to trošku přejí.
A nakonec .. co si svět myslí o Češích? :-)
