Vánoce, Vánoce přicházejí..

Vůně cukroví linoucí se domem, koledy na plné pecky a taky první spálený plech. Ano, to všechno se v posledních dvou týdnech stalo.

Před dvěmi týdny jsme si udělaly s holkama přespávačku z pátku na sobotu se sobotním pečením perníčků. V sobotu jsme začaly zdobením domu, no spíš našeho obýváku. Rozložily jsme náš třpytivý stromeček, adventní věnec..pověsily hvězdičky na okna. No když jsme dokončily výzdobu domu, začaly jsme samozřejmě zdobit sebe :-)

V sobotu ráno jsme začaly s pečením. Těsto se nám nějak zvláštně rozpadalo, ale po namáhavé posilovací práci jsme to přece jen zvládly! :)

Během týdne jsme v pečení pokračovaly ještě s Melanie. Dělaly jsme pudinkové a linecké cukroví. Byla to spousta a spousta srandy. Speciálně v jeden moment, kdy už jsme zdánlivě dopekly a já jsem se začala připravovat na oběd, ale zapoměla jsem, že v troubě je poslední plech s lineckým cukrovím. No..myslela jsem si, že spálené jídlo takhle ilustrují jen ve filmech..opak je pravdou. Z trouby se vážně valil obrovský černý dým a z cukroví zůstaly jen černé uhlíky.

        Jinak to byl vážně skvěle strávený čas :)










Další super věc.. vánoční trhy. Je to myslím poprvé co jsem byla na nějakých mimo Opavu a moc se mi líbí. Je to takové netradiční, nikdy jsem na trzích neviděla kluziště a nikdy tak oobrovský dřevěný betlém.

 Vyzkoušeli jsme medovinu..já jsem zjistila, že mi nechutná :) ..

Vyfotili se s nádheeerným betlémem...

A samozřejmě se pokusili udělat fotku nás tří dohromady :D



No, prostě takové normální vánoční trhy.



Moc se z toho všeho těším, protože miluju Vánoce a tu atmosféru kolem..zvlášť, když ji můžu trávit s přáteli:)

Půlroční speciál

Tak už jsem v Žilině půl roku. Je to vážně zvláštní..všem, kdo jste mi říkali, že rok není zas tak dlouhá doba jak se zdá už teď dávám za pravdu :-). Vypadá to jako kratičký čas a přitom jsem už mohla zažít takovou spoustu věcí. 

Uvědomuji si, že jsem přesně na tom místě, kde mě Pán Bůh chce mít a jsem Mu moc vděčná, za tu příležitost, kterou mi skrze tuto EDS dal.

Ne vždycky to pro mě bylo a je jednoduché. Vzpomínám si na první čtyři měsíce kdy jsem se tak moc bála chodit na dorast mezi úplně neznámé lidi, kteří se mě báli asi úplně stejně jako já jich ;-). Jak jsem zápasila s navazováním nových vztahů v mládeži..ne že bych byla zrovna z těch lidí, kterým to jde úplně bez problémů. Na přemíru akcí v létě kvůli kterým jsem neměla zrovna moc volna. Na neustálé pletení si českých a slovenských slovíček ve chvalách. Na nákupy, které jsem absolvovala s kalkulačkou v ruce a přepočítáváním eur na koruny.

Na druhou stranu Pán můj pobyt na Slovensku žehná tak moc, že se mi o tom ani nezdálo :-) ..

Tábory jsem prošla bez úhony - právě ony mi pomohly navázat spoustu skvělých přátelství. Už se nebojím chodit na dorast a na mládeže se výslovně celý týden těším. Už mám jak svoje oblíbené české, tak krásné slovenské chvály. Když jdu do obchodu, tak přesně vím, co by mělo kolik stát a co je ve slevě a co ne ;-)

Proč to ale píšu? Nic z toho by se nestalo, kdyby nebylo Pána Boha. A není to jen taková ta věta, kterou někdy bez rozmýšlení použijeme. Když jste sami v úplně novém prostředí, kde najednou nemáte svoje "vrby" donutí vás to se doslova pověsit na Pána Boha a na Jeho Slovo. Naučila jsem se, že když je mi těžko, můžu utéct za Pánem a když mi je dobře chci ho chválit.

V posledním měsíci se pohnula spousta věcí. S novými dobrovolníky jsme rozjeli workshopy - chodím ted na všechny :-D. Španělštinu s Melanie, kytaru v angličtině s Thomasem..tento týden se bude rozjíždět pilates pro ženy. Jupí! Sama jsem se víc zapojila do UV show (hra se světlem a tmou), tento týden jsme měli první setkání, které jsme začali společným obědem s holkami a přípravou dekorací.

V neděli se v Escape odehrála historicky první mládežnická večerní bohoslužba, která pro mě byla obrovským požehnáním.

Návod na vskutku zajímavý (nebo hororový) večer..

Chcete si užít svůj večer netradičně? Něčím na co dlouhou dobu nezapomenete a přitom pro to vůbec nic nemusíte udělat? Pojďte se podívat, jak to dělají dobrovolníci :-) ..

Sedíme si tak s Melanie v kuchyni a vaříme si oběd na druhý den. Dalo by se říct: "Oh normální nudné sobotní večery". To jsme ale ještě nevěděly, co nás čeká....
...
Chatuju si na facebooku se sestrou, na sporáku mi přitom vesele pobublává vařící se polévka a najednou si všimnu neidentifikovatelné, černé skvrny..ale pozor! Ta skvrna leze! Ale né..pavouk! Kde se tady vzal takový obrovský pavouk?
...
Duchapřítomně chňapnu po pokličce a hodím ji na pavouka. Doufám, že jsem se trefila. A dál spokojeně pokračujeme ve vaření.
...
Najednou slyším Melaniino: "Áá, look. There is another!" Obě dvě samozřejmě vyskočíme na svoji židli a Melanie přiklopí pavouka další pokličkou. Může tohle být náhoda?
...
Příběh se vyhrocuje - stavíme si cestičku ze židlí - od stolu ke sporáku.

Pokračujeme ve vaření (už na židlích), když najednou..těsně kolem mojí židle se prochází třetí pavouk. To už není možné! Mají tady rodinu! Je to pavoučí rodinka na vycházce! V šuplíku poslední volná poklice..

...

Chcete mít o zábavu postaráno? Doporučuji odchov pavouků ..

Dobrodružství

Na začátku října k nám přijeli dva noví dobrovolníci. Melanie ze Španělska a Thomas z Anglie. První týden pro mě byl naprosto dobrodružný, protože nejsem zvyklá na to mít tolik lidí v domě. Najednou nás tady je pět, což znamená, že skoro v každé místnosti narazíte na někoho něco dělat. Hrát dole v kanceláři na klavír, vedle v pokoji na kytaru, nebo se dívat na film v obýváku.


Minulou neděli jsme taky měli velký grand opening našeho nového hradu, loučili se se starými dobrovolníky a vítali naše nové. Bylo to úžasné - grilovali jsme a bylo nás tam celkem třicet. Nemůžu uvěřit, že se nám do obýváku mohlo nacpat třicet lidí :-).

V úterý jsme byli na výletě, kde si nás (zvláště Thomase) oblíbil jeden toulavý pejsek a šel za námi celou cestu do kopce.

Po cestě jsme se stavili na oběd :-)

Thomas a jeho pes :-)

Popříjezdové školení

Na konci září jsem se zúčastnila popříjezdového školení dobrovolníků. Bylo to docela zajímavé. Sjelo se nás tam kolem dvaceti dobrovolníků z celé Evropy. Bylo to pro mě dobrodružství, které začalo hned když jsme vystoupila v Novém Smokovci na nádraží a netušila, kde je hotel, ve kterém bychom měli být ubytování. Už z dálky na mě volala jedna holčina, která měla stejně obrovskou krosnu jako já. "Are you volunteer too?". A pak už jsme společně našly i ten hotel.

Pokoj jsem sdílela s jednou španělkou, finkou, francouzkou a češkou. Češky jsme nakonec byly v celé té kupě lidí jenom dvě, zato tam bylo spousta francouzů, polek a maďarek.

Školení probíhalo tak, že jsme měli většinou nějaký ice-breaker a pak jsme rozebírali různé aspekty naší dobrovolnické služby jako například pojištění, co je to EVS a podobně.

Při těchto ice-breakerech jsme taky zjistila, že v Žilině nejsem jediná dobrovolnice...








Třetí den našeho školení v Tatrách jsme samozřejmě byli taky na výletě. No, musím přiznat, že z takových výletů mám většinou spíš hrůzu, nemám ráda, když musím řídit rychlost chůze podle dvou nejsilnějších a nejrychlejších francouzů ve skupině :-) .. Ale i tak to nakonec bylo moc krásné, prostě příroda Tater :-)



Jednou z dalších aktivit byla prezentace organizace ve které pracujeme. Celé školení bylo samozřejmě v angličtině a jedna z věcí, která mě docela překvapila bylo to, jak mě při téhle prezentaci napadala slovíčka, které jsem ani zdaleka netušila, že je mám v hlavě.

Bylo moc zajímavé poslouchat, kde ostatní dobrovolníci pracují a jak je to rozmanité. Někteří pracovali na farmě se zvířátky, někteří při opravě různých památek a spoustu z nich taky pracovalo s dětmi a mládeží.

Taky jsme hráli spoustu sebe analyzujících her. Moc mě nebaví takové aktivity a hry, které vás neustále analyzují. Ano, občas je to super, ale když to hrajete pět dní vkuse, tak se vám to trošku přejí.

      A nakonec .. co si svět myslí o Češích? :-)

UPdate - vidime sa?

Ve dnech 12.9.-15.9. se v Liptovském Mikuláši konal celoslovenský sjezd mládeže CB. My, jedno plné auto (já, evka, alenka a josé) jsme odjížděli už jeden den předem, abychom to mohli připravit.

Připravovali jsme jmenovky, dělali výzdobu hlavné sály, připravovali kaviareň..

Konference se mi moc líbila. První den jsme večer strávili na registraci. No musím říct, že tohle bych mohla dělat klidně každou konferenci. Moc se mi líbí takové "úřadování" :-). Pak jsme na registraci byli ještě průběžně skoro každé ráno a večer, protože lidé přijížděli postupně.

První večer mě poprosili, abych pomohla holkám s obsluhováním v kavárně. To taky nebylo vůbec špatné. Mohla jsem se seznámit se spoustou nových lidí :-)..

Během konference jsem mohla být na spoustě zajímavých seminářích jako například zabijáci zo Zjavenia, "HMX" ako agenda homosexuálov likviduje pohľad na rodinu nebo sklamanie z cirkvi vs. Nereálne očakávanie..

Vybírala jsem si speciálně semináře, které jsem ještě nikde na žádné konferenci neviděla a na kterých jsem nebyla a musím říct, že jsem z výběru nadšená :-)

Téma celé konference byla: vidíme sa? Celé tři dny byly rozděleny na tři takové úseky.
V pátek jsme se dívali do minulosti a hlavní témy byly: Na čom stojíme a na čom stojím já?
Sobota byla celá v duchu pohledu na součastnost.. no a v neděli jsme se dívali do budoucnosti.

Vidíme sa?

    taky jsme měli úžasné chvály :-)..









Nebyla to jen obyčejná mládežnická konference. Některé témy byly vážně šokující, řečníci se s tím letos vůbec nepárali :-). Bylo to něco vážně úžasného a docela průlomového v mém životě na Slovensku. Jsem fakt ráda, že jsem tam mohla být.. 

Opaváci v Žilině

Během léta se za mnou přijelo podívat pár mých kamarádů z Opavy. Jedna na konci července a rovnou pět na konci srpna.

Bylo vážně super ukázat mým přátelům kde teď žiju a trochu je provést po Žilině. Dopoledne jsme většinou trávili tím, že jsme pomáhali s rekonstrukcí nového mládežnického klubu. Malovali jsme, natírali jsme zábradlí na žluto, lepili jsme koberec na schody..no a nejzábavnější prácička - utírat chodbu od zaschlé barvy :-)

Krom toho, že jsme pracovali, tak jsme se šli projít Žilinou, udělali si piknik v parku..

Pomáhali jsme se stěhováním...

Dokonce jsme byli i na nečekané projížďce na člunu na Žilinském vodném diele..

Během těch tří dnů co tady se mnou Opaváci strávili, jsme spolu mohli zažít spoustu úžasných věcí. I když to ne vždycky bylo jednoduché, ale alespoň já jsem se toho mohla spoustu naučit a jsem moc ráda, že tady byli.

Dirty games

Dnešní v pořadí už třetí follow up po english campu se nazýval dirty games. Podle názvu asi uhodnete, o čem při něm šlo. Co nejvíce se ušpinit!

My s Alenkou jsme začaly už doma - mícháním dvou barevných těst. :-) Modrého a takového..no zvláštně hnědofialového. Když jsme došli na louku, kde se mělo všechno odehrávat začali jsme s pár hrami..no a pak se pustili do boje.
Vzduchem létalo snad všechno na co si dokážete vzpomenout. Mouka, vajíčka, kečup, hořčice, rajčata ale taky různě barevná těsta. Taky na mě přistál nějaký neidentifikovatelný druh barevné vody.
V závěru hry jsem si připadala jako člověk, který pracuje na půl úvazku jako pekař v pekárně a na druhou půlku jako malíř stěn, který se týden nemyl. Docela zábavná byla cesta domů. Mohli jste rozlišovat lidi podle toho jak se na vás dívali do pár kategorií: ihned sklopili oči a raději se na vás nedívali, koukali na vás jako kdyby jste zrovna utekli z psychiatrické léčebny, ukazovali si na vás a smáli se a pak ti, kteří si vás vůbec nevšimli (což vážně nechápu jak se mohlo stát). Na vlasech jsem měla směs hořčice, kečupu, mouky, rajčete a žlutofialového těsta. Moje oblečení bylo čistě barevné.

Potom co jsme přišly s Alenkou domů, jsme si to zaschlé těsto smívaly vzájemně každá minimálně 50 minut z vlasů. Musím ale přiznat, že to byla docela zábava a alespoň jsme skvěle pokecaly :-D ..

Re:connect (English camp 2013)

First of all I have to say that I am really excited about this English camp. It was amazing and i am so glad I could be there. In the beginning I was a bit scared. It was English camp where i had to speak English for all seven days and be there with lot of new people. Normally I am afraid of speaking in English. Even with my Czech friends who speak English! And I am not that type of person who is used to be with 40 people. But if I didn´t go there, I would miss a lot.

The whole camp schedule was like this: In the morning after the beginning  ofthe program (and dancing camp dance) - we had an english lesson, then iniciatives and after them was a lunch. After the lunch we had a break (I was really happy, because I know camps where we were doing a lot of things and did not have any break. This breaks really helped me) After the break had outdoor games and then crafts, dinner and evening program. After the evening program we had an e-night.

First night we were divided into eight groups for our english classes and evening discussions. I was assigned to the black team where Brad was leader and we began with discussion. That evening we talked about names and about story of Simon and his renaming to Peter.

Second day in the morning we started with english classes. In the beginning I was really afraid of them. I imagined us sitting around the table and someone trying to teach us the different tenses and difficult words or something.

But I  have to say that Brad is good teacher. he made this lessons interesting and funny. During the first lesson we learned something about pronunciation. For example how to pronounce the hard word like: thief. We were sitting in the circle  and saying: „thief, thief, thief“ until we made it. Finally we made a group banner and named us the „Black thives“.

In one another lesson we played game in wich we learned how does it looked like when you go to the restaurant in Amerika. I would like to order everything from the menu, because the waiter was so insistent. It was interesting to see the differences between Slovak and American waiters.

The next day we talked about movies. Brad played for us some trailers and we were talking about them. We even played the drama from movies. Me and Marek, we played Twilight like western. We played Bella and Jakob and…well, it was interesting to watch how he was aiming a gun to me.

I will never forget Brad´s motivation: „If you will speak, you will have a candyy..“  I´m glad that I am not the only one, who uses this method in the kindergarden. The candies are always a good motivation.

All day activity

After the english lessons were iniciatives. We played a lot of different games in which we should learn something and then we talked about it.  The craziest one for me was probably the last day iniciative. In this iniciative there were one blind, one deaf, and one mute person. The rest of the team were obstacles. The person who saw whole track and deaf person should navigate the blind person by pantomime. I wanted to try to be blind. It looked really interesting, but after that experience i dont want to be blind anymore. Imagine that you are standing with bandana on your eyes and waiting when some´s voice start to navigate you. Meanwhile you hear some other voices shout: „To the right, to the left, jump..jump!“ And sometimes you don´t hear your own voice. Then you have to stay and wait. It was really confusing. But I am really glad I could try it.

Crafts

After the one hour break we had activities. It was two hour outdoor games – mostly running games. After the activities there were crafts or american sports. In crafts we did origami and really awesome and colorful bracelets. I tried to play baseball too. And I even stroke the ball for the first time in one game :-).

After the diner there was the evening program, where we dance a camp dance. I really love camp dance! Then the band played and every evening we had short talks and discussion.

After the evening program was e-night – each has a different theme like Hipster, Wild West, the Great Gatsby, Army and Labyrint. Labyrint was very interesting for me – I realize a lot of important things for me in it.

It was really blessed week for me! :-)

"The Great Gatsby" e-night

První co musím říct je, že jsem obrovsky obrovitánsky nadšená z tohohle english campu. Bylo to úžasné a jsem moc ráda, že jsem tam mohla být. Ze začátku jsem se toho docela bála. Byl to english camp, kde jsem měla mluvit sedm dní anglicky a být tam se spoustou nových lidí. Normálně mám hrůzu z toho mluvit anglicky. A to dokonce i jen se svými přáteli, kteří umí anglicky – natož s američany! A taky nejsem ten typ člověka, který je zvyklý na to, že je kolem něj čtyřicet lidí. Kdybych tam ale nejela, tak bych rozhodně o spoustu věcí příšla.

Celý kemp probíhal tak, že jsme ráno po zahájení programu (a odtančení camp dance) měli hodinu angličtiny, potom iniciativy, po iniciativách byl oběd. Po obědě jsme měli pauzu, což jsem byla moc ráda, protože znám kempy, kde se jede od rána dovečera a ta pauza vážně hodně pomohla. Po pauze byly venkovní aktivity, potom crafty, večeře a večerní program. Po večerním programu následoval e-night.

První večer nás rozdělili do anglických skupinek ve kterých jsme měli být jak při hodinách angličtiny, tak při večerních diskuzích. Byla jsem přidělena do černého týmu, kde byl vedoucí Brad a začali jsme diskusí, kde jsme si povídali o jménech a o tom, jak byl Šimon přejmenovaný na Petra.

Druhý den ráno jsme začali angličtinou – z té jsem měla největší strach. Představovala jsem si, jak sedíme za stoly s papíry a někdo se nám snaží do hlavy vtloukat ty různé předpřítomné časy.

Brad je ale vážně skvělý učitel. Udělal ty hodiny zajímavé a byla to i docela sranda. Na první hodině jsme se učili správnou výslovnost určitých hlásek. Například vyslovit: thief. Říkali jsme „thief“ do kola tak dlouho, dokud jsme nedali jazyk správně mezi zuby. J Nakonec jsme vyráběli skupinový plakát a pojmenovali se „Black thieves“..

Při jedné hodině jsme hráli hru, na které jsme se učili, jak to vypadá, když příjdete do restaurace v americe. Číšníci jsou na vás příliš hrr. Při té rychlosti a neodbytnosti jak nás tam Brad obcházel a nabízel nám jídlo..no, nejspíš bych tam vyjedla celý jídelníček. Bylo to ale zajímavé vidět rozdíl mezi číšníky v americe a na Slovensku.

Další den jsme si povídali o filmech. Brad nám pouštěl trailery a my je měli převyprávět, potom nám pouštěl zvuk z krátkého filmu a my mu měli zkusit říct o čem si podle sluchu myslíme, že to bylo. Dokonce jsme hráli scénky z filmů. Já a Marek jsme dostali téma Twilight na western. Hráli jsme Bellu a Jakoba a no..bylo zajímavé koukat jak na mě míří zbraní J.

Taky nezapomenu na Bradovu motivaci: „If you will speak, you will have a candyy..“ No, jsem ráda, že to nepoužívám jen já na děti v besídce. Sladkosti jsou vždycky dobrá motivace J.

Po angličtinách byly na řadě iniciativy. Hráli jsme spoustu různých her, při kterých jsme se měli něco naučit a potom o nich diskutovali. Nejšílenější pro mě asi byla ta poslední den. Bylo to o tom, že byl jeden člověk slepý, jeden člověk hluchý a jeden němý. Ostatní z týmu byli překážková dráha. Ten člověk který viděl celou tu dráhu i toho slepého, měl pomocí pantomimy ukazovat tomu hluchému kam má slepý jít a hluchý to měl vykřikovat a radit tak slepému trasu. Chtěla jsem si zkusit být slepá. Bylo to vážně zajímavé, ale už nikdy nechci být více slepá. Představte si to: Stojíte se zavázanýma očima na trávníku a čekáte, až vás bude ten správný hlas navigovat. Mezitím slyšíte spoustu dalších hlasu, které volají: „Doprava, doleva, skrč se!“ A občas se stane, že neslyšíte ani ten který máte. Tak vám nezbyde nic jiného než zůstat stát a čekat..

Po hodině pauzy jsme měli aktivity. Byly to dvouhodinové venkovní hry – většinou běhací. Po aktivitách byly crafty, nebo americké sporty. V craftech jsme dělali origami a pak vážně nádherné barevné náramky. V amerických sportech jsem si skusila zahrát baseball..a dokonce se mi povedlo trefit i míček napoprvé! J

Po večeři jsme vždy měli večerní program, kde jsme tančili camp dance, hrála kapela a potom jsme měli slovo. Celý týden jsme procházeli příběhem Petra. Nakonec byly diskuse.

Po večerním programu následoval e-night. Pokaždé na jiné téma. Témata byla: Hipster, wild west, the great Gatsby, army a Labyrint. Labyrint byl pro mě moc zajímavý..uvědomila jsem si spoustu věcí při tom, co jsem jej procházela.

Stanovačka s dorostem

V pondělí večer jsem přijela z tábora v Táboře a hned v úterý dopoledne jsem měla odjíždět na stanovačku s naším dorostem. Byl tady ale jeden menší problém - při cestě z Tábora mi někde zmizel spacák. Naštěstí se mi ale jeden podařil sehnat od Dušana ještě ten večer.
Vyjeli jsme v 10hod ráno do přírody kousek od Žiliny. Když jsme došli na místo (hodně do kopečka), celý den jsme mohli jen tak odpočívat. To bylo super, moc se mi to líbilo, protože jsem byla ještě unavená z předchozího tábora. Večer jsme u ohně zpívali chvály a Janči pro nás měl krátké slovo. Konečně jsem spala pod širákem! A ve srovnání s přespáváním u Vltavy, tady ani nebyla taková šílená zima. Je super když se můžete dívat na hvězdy, které máte nad hlavou těsně předtím, než usnete. Druhý den jsme taky jen tak odpočívali a povídali si. To bylo přesně to, co jsem po náročném předchozím týdnu potřebovala. :-)

Víra v Akci

Na začátku července jsem odjela na devět dní do česka na tábor, který se konal ve městě Tábor. Byl to společný tábor Táborníků a Moraváku. Opava, Havířov, Frýdlant a samozřejmě já :-). Byl to hodně akční tábor.

Školení před airsoftem

 Hned druhý den, v neděli po bohoslužbě, jsme vyrazili na airsoft. Někdo mi napovídal, že to těmi kuličkami dost bolí, takže jsem z toho měla samozřejmě okamžitě strach. Na začátku celé hry jsme měli bezpečnostní školení a to mi taky odvahy nepřidalo.
Ale opak byl pravdou - tak moc mě to bavilo!

Airsoft

V pondělí a v úterý jsme vyrazili sjíždět Vltavu na raftech. Vstávali jsme brzo ráno (5:00hod). Bylo to moje poprvé na vodě. Předtím než jsme "vypluli" jsme se všichni báli jak se překlopíme, úzkostlivě si zapínali záchranné vesty a cvičili jak správně pádlovat. Když jsme pak plavali po Vltavě bylo to něco úžasného! Sledovat tu přírodu kolem z raftu. Na noc jsme se zastavili v kempu, kde jsme potkali další křesťany z Brna a společně s nimi jsme chválili u ohně.

Chvály v kempu u řeky

Část z nás spala ve stanu (i já) a část z nás pod širákem. Jelikož jsme ale byli kousínek od řeky, ráno jsem myslela, že mi umrzly prsty na nohou, když jsem se ani neuměla postavit :-).

Druhý den jsme znova vyrazili na vodu. Tentokrát už jsem si to i zkusila na dvoumístné pálavě. Můj první kontakt s vodou (kterého jsem se tak bála), se nestal při nějakém strašlivém překlopení se někde u nějakého jezu, ale přitom, když jsem horlivě vystupovala z raftu,
zakopla o kámen a už jsem si to plavala. Nudné to rozhodně nebylo :-). Večer jsme přespávali ve sboru CB v Krumlově, kde pro nás měli připravenou i super přednášku o Duchovním bojí.

Během tohoto týdne jsme měli i dva akrobatické tréninky, kde se doopravdy projevila naše víra v akci. Tam jsem taky pochopila, proč se tenhle tábor tak jmenuje. Když jsem viděla, co všechno nám tam předvádějí, tak jsem si říkala: "Ne, do toho nejdu". To jsem si ale říkala i u airsoftu a nakonec jsem do toho šla. Vždycky se totiž nechám ukecat, což je podle mě ale dobře, jinak bych nikdy do ničeho takového nezažila. Ke konci se mi to tak moc líbilo, že jsem začala vážně uvažovat o tom, že bych jedou chtěla něco takového dělat. (Stojek se ale stále děsím :-)..)

Akrobatický trénink

Akrobatický trénink - video

Taky jsme nacvičovali gospelový sbor, se kterým jsme měli vystoupit v neděli na shromáždění. Zpívali jsme dvě písničky: I see the lord a Lord You are good. Cvičili jsme dost pilně, dokonce jsme to zvládli vícehlasně a když jsem to potom slyšela od klavíru, tak mi až mráz běhal po zádech, jak se mi to líbilo :-).

I see the Lord   

Na víře v akci se mi taky moc líbilo, že jsme si v programu vyhradili ranní půlhodinku na stišení s Pánem Bohem. Obvykle to na takových akcích bývá tak, že když si chci ráno přečíst něco z bible, musím vstát o hodinku dřív. Tady se s tím ale počítalo i v programu. To jsem moc ráda. Kousek od místního cb je taky přenádherný park kde byla radost dělat si ranní stišení.

Někteří  z nás si mohli připravit krátké ranní zamyšlení pro ostatní. Já jsem měla připravené téma "kde je tvůj poklad, tam je i tvoje srdce." Bylo to asi poprvé, co jsem z toho, že mám mluvit před spoustou lidí neměla šílenou trému. Dokonce jsem si tu přípravu tak moc užívala..četla jsem si různé verše z Bible, hledala pro to názory na internetu. Až jsem z toho měla třístránkové zamyšlení. Byla jsem ráda. Když jsem si ráno sedla - a zjistila jsem, že jsem si vytiskla špatnou verzi. Došlo mi, že si Pán Bůh nemusí použít jenom moje super připravené zamyšlení, ale i to , při kterém mi dá Jeho vlastní slova.

Předposlední odpoledne jsme hráli velmi zajímavou tříhodinovou hru Labyrint světa a ráj srdce. Ta hra mě úplně dostala. Mohli jste si ve třech hodinách vlastně prožít celý svůj život. Přitom kolem vás chodil osud a přiděloval vám různé životní úděly. Mohli jste mít psa, leguána. Mohli jste vyhrát v loterii. Oženit se. Taky jste ale mohli být nemocní.

 Začínala jsem jako malá holčička a mohla navštívit pokoj s rodinou, kostel ale taky třeba i školku. Ve školce to bylo super..všichni se tam váleli po zemi, čmárali po papírech, házeli po sobě hračky - vrátila jsem se do svých dětských let. Když jsme byli v období mezi 10ti až 20ti lety, přišlo první rozhodování - kolik času strávit s rodinou?, jít studovat?, mám čas na to jít do kostela? Co mě teď mrzí je to, že jsem v tomhle období strávila spoustu času ve škole, ale v kostele jsem třeba nebyla vůbec.

Osud a vypravěč

V období mezi 20ti až 30ti lety jsem si úspěšně dodělala střední školu (psali jsme písemky), zašla jsem si do kostela a začala studovat vysokou školu. Celou dobu jsem si ale říkala - studuju, studuju a nic jiného se neděje. Viděla jsem kolem sebe už spoustu lidí, kterým dal osud psa, leguána nebo byli dokonce manželé! Byli tam ale taky lidi, kteří už v 10ti letech dostali těžkou nemoc, nebo jeden slepý. Mě se nedělo nic, osud jako by mě obcházel.

 Ve 40ti letech jsem dostudovala vysokou školu a šla pracovat. V práci se kolem mě konečně ochomýtl osud a zkusil novinku (prý jsme v pokrokovém věku :-)..) a dal mi dvě manželky. No najednou bylo všechno těžší. Každá jsme chtěla jít jinam. Já do obchodu, jedna do kostela, druhá do hospody. Nakonec jsme si teda koupily chatu, šly do kostela a hned potom do hospody. Pak se ale stalo něco nečekaného. Šly jsme zpátky do práce, když jsem najednou jedné manželce říkala: "No, mě se osud doteď nedotknul" a najednou mám na ruce papírek na kterém se píše SMRT.

Nezbývalo mi nic jiného než jít na hřbitov. Byla jsem úplně první mrtvá. Na hřbitově (ten byl v modlitebně) hrála pořádně nahlas instrumentální hudba a já jsem brečela. Při téhle hře jsem si uvědomila, jak je život pomíjivý a jak všechny ty věci, co jsem měla ale i ty, co jsem vlastně neměla a tak jsem si přála mít (třeba jsme nikdy neměli děti) jsou pomíjivé. I to, co si tak moc přeju teď v tomhle životě..k čemu mi to bude jednou, až budu stát před Pánem Bohem? Vyvrcholení této hry bylo na hřbitově..a mě donutilo se vážně zamyslet.

Zážitky z víry akci video :-)

Zážitky z víry v akci