Víra v Akci

Na začátku července jsem odjela na devět dní do česka na tábor, který se konal ve městě Tábor. Byl to společný tábor Táborníků a Moraváku. Opava, Havířov, Frýdlant a samozřejmě já :-). Byl to hodně akční tábor.

Školení před airsoftem

 Hned druhý den, v neděli po bohoslužbě, jsme vyrazili na airsoft. Někdo mi napovídal, že to těmi kuličkami dost bolí, takže jsem z toho měla samozřejmě okamžitě strach. Na začátku celé hry jsme měli bezpečnostní školení a to mi taky odvahy nepřidalo.
Ale opak byl pravdou - tak moc mě to bavilo!

Airsoft

V pondělí a v úterý jsme vyrazili sjíždět Vltavu na raftech. Vstávali jsme brzo ráno (5:00hod). Bylo to moje poprvé na vodě. Předtím než jsme "vypluli" jsme se všichni báli jak se překlopíme, úzkostlivě si zapínali záchranné vesty a cvičili jak správně pádlovat. Když jsme pak plavali po Vltavě bylo to něco úžasného! Sledovat tu přírodu kolem z raftu. Na noc jsme se zastavili v kempu, kde jsme potkali další křesťany z Brna a společně s nimi jsme chválili u ohně.

Chvály v kempu u řeky

Část z nás spala ve stanu (i já) a část z nás pod širákem. Jelikož jsme ale byli kousínek od řeky, ráno jsem myslela, že mi umrzly prsty na nohou, když jsem se ani neuměla postavit :-).

Druhý den jsme znova vyrazili na vodu. Tentokrát už jsem si to i zkusila na dvoumístné pálavě. Můj první kontakt s vodou (kterého jsem se tak bála), se nestal při nějakém strašlivém překlopení se někde u nějakého jezu, ale přitom, když jsem horlivě vystupovala z raftu,
zakopla o kámen a už jsem si to plavala. Nudné to rozhodně nebylo :-). Večer jsme přespávali ve sboru CB v Krumlově, kde pro nás měli připravenou i super přednášku o Duchovním bojí.

Během tohoto týdne jsme měli i dva akrobatické tréninky, kde se doopravdy projevila naše víra v akci. Tam jsem taky pochopila, proč se tenhle tábor tak jmenuje. Když jsem viděla, co všechno nám tam předvádějí, tak jsem si říkala: "Ne, do toho nejdu". To jsem si ale říkala i u airsoftu a nakonec jsem do toho šla. Vždycky se totiž nechám ukecat, což je podle mě ale dobře, jinak bych nikdy do ničeho takového nezažila. Ke konci se mi to tak moc líbilo, že jsem začala vážně uvažovat o tom, že bych jedou chtěla něco takového dělat. (Stojek se ale stále děsím :-)..)

Akrobatický trénink

Akrobatický trénink - video

Taky jsme nacvičovali gospelový sbor, se kterým jsme měli vystoupit v neděli na shromáždění. Zpívali jsme dvě písničky: I see the lord a Lord You are good. Cvičili jsme dost pilně, dokonce jsme to zvládli vícehlasně a když jsem to potom slyšela od klavíru, tak mi až mráz běhal po zádech, jak se mi to líbilo :-).

I see the Lord   

Na víře v akci se mi taky moc líbilo, že jsme si v programu vyhradili ranní půlhodinku na stišení s Pánem Bohem. Obvykle to na takových akcích bývá tak, že když si chci ráno přečíst něco z bible, musím vstát o hodinku dřív. Tady se s tím ale počítalo i v programu. To jsem moc ráda. Kousek od místního cb je taky přenádherný park kde byla radost dělat si ranní stišení.

Někteří  z nás si mohli připravit krátké ranní zamyšlení pro ostatní. Já jsem měla připravené téma "kde je tvůj poklad, tam je i tvoje srdce." Bylo to asi poprvé, co jsem z toho, že mám mluvit před spoustou lidí neměla šílenou trému. Dokonce jsem si tu přípravu tak moc užívala..četla jsem si různé verše z Bible, hledala pro to názory na internetu. Až jsem z toho měla třístránkové zamyšlení. Byla jsem ráda. Když jsem si ráno sedla - a zjistila jsem, že jsem si vytiskla špatnou verzi. Došlo mi, že si Pán Bůh nemusí použít jenom moje super připravené zamyšlení, ale i to , při kterém mi dá Jeho vlastní slova.

Předposlední odpoledne jsme hráli velmi zajímavou tříhodinovou hru Labyrint světa a ráj srdce. Ta hra mě úplně dostala. Mohli jste si ve třech hodinách vlastně prožít celý svůj život. Přitom kolem vás chodil osud a přiděloval vám různé životní úděly. Mohli jste mít psa, leguána. Mohli jste vyhrát v loterii. Oženit se. Taky jste ale mohli být nemocní.

 Začínala jsem jako malá holčička a mohla navštívit pokoj s rodinou, kostel ale taky třeba i školku. Ve školce to bylo super..všichni se tam váleli po zemi, čmárali po papírech, házeli po sobě hračky - vrátila jsem se do svých dětských let. Když jsme byli v období mezi 10ti až 20ti lety, přišlo první rozhodování - kolik času strávit s rodinou?, jít studovat?, mám čas na to jít do kostela? Co mě teď mrzí je to, že jsem v tomhle období strávila spoustu času ve škole, ale v kostele jsem třeba nebyla vůbec.

Osud a vypravěč

V období mezi 20ti až 30ti lety jsem si úspěšně dodělala střední školu (psali jsme písemky), zašla jsem si do kostela a začala studovat vysokou školu. Celou dobu jsem si ale říkala - studuju, studuju a nic jiného se neděje. Viděla jsem kolem sebe už spoustu lidí, kterým dal osud psa, leguána nebo byli dokonce manželé! Byli tam ale taky lidi, kteří už v 10ti letech dostali těžkou nemoc, nebo jeden slepý. Mě se nedělo nic, osud jako by mě obcházel.

 Ve 40ti letech jsem dostudovala vysokou školu a šla pracovat. V práci se kolem mě konečně ochomýtl osud a zkusil novinku (prý jsme v pokrokovém věku :-)..) a dal mi dvě manželky. No najednou bylo všechno těžší. Každá jsme chtěla jít jinam. Já do obchodu, jedna do kostela, druhá do hospody. Nakonec jsme si teda koupily chatu, šly do kostela a hned potom do hospody. Pak se ale stalo něco nečekaného. Šly jsme zpátky do práce, když jsem najednou jedné manželce říkala: "No, mě se osud doteď nedotknul" a najednou mám na ruce papírek na kterém se píše SMRT.

Nezbývalo mi nic jiného než jít na hřbitov. Byla jsem úplně první mrtvá. Na hřbitově (ten byl v modlitebně) hrála pořádně nahlas instrumentální hudba a já jsem brečela. Při téhle hře jsem si uvědomila, jak je život pomíjivý a jak všechny ty věci, co jsem měla ale i ty, co jsem vlastně neměla a tak jsem si přála mít (třeba jsme nikdy neměli děti) jsou pomíjivé. I to, co si tak moc přeju teď v tomhle životě..k čemu mi to bude jednou, až budu stát před Pánem Bohem? Vyvrcholení této hry bylo na hřbitově..a mě donutilo se vážně zamyslet.

Zážitky z víry akci video :-)

Zážitky z víry v akci