úterý 6. května 2014

A je to rok! / And its one year today!


A je to rok! Nevím jestli si pamatujete co jste dělali přesně před rokem v tuhle hodinu. Asi to není tak úplně v lidských silách si pamatovat úplně všechno. Já si ale tenhle den pamatuju dost přesně a jasně. 6. mája 2013 jsem kolem osmé hodiny večer úplně vyklepaná přijela na stanici do Žiliny. Na zádách jsem měla obrovskou krosnu, v jedné ruce tašku s peřinou a polštářem a v druhé kabelku. Na nádraží mě čekalo auto, aby mě odvezlo do mého nového "domů".  Moje nová spolubydlící mě vážně hezky přivítala a sdělila mi, že mi uvolnila nějaké poličky na oblečení. No moc jsem toho neměla (i přes tu obrovskou krosnu), tak jsem se vešla do dvou malých skříněk..

Byla jsem celkem nervózní z následujícího dne, co že se to bude dít?

Dneska jsem ráno vstala a celé dopoledne jsem se učila. Příští pondělí dělám přijimačky na Ostravskou Univerzitu v Ostravě na obory speciální pedagogika a pedagogika v předškolním věku. Potom jsem vyprala dvě pračky a hrála tetris s prádlem na věšáku aneb jaké je správné uložení aby se mi to tak všechno vlezlo? Potom jsem se znova učila. Potom jsem se rozhodla že už konečně umyju ty okna a celou dobu jsem se přitom modlila ať na mě z nějakého koutu nevyskočí pavouk.

Co se změnilo?

Skoro všechno. Za prvé - moje věci se už rozhodně nevlezou jen do dvou malých skříněk ;) . Dělám si srandu. Byl to vážně super rok. Hodně jsem toho zažila, i věci které jsem si předtím říkala že to já nikdy (výlet do Španělska, nepředstavitelné cetstování neustále všude), hodně jsem se toho naučila a proto taky napíšu ten článek ještě jednou anglicky, aby si ho mohli přečíst i moji anglicky mluvící přátelé.

Jedna věc se ale nezměnila...

Je 6. mája a já znova řeším co teda dál. Něco zkončilo a něco nové zase začíná. Stejně jako minulý rok si nejsem úplně přesně jistá co to bude, ale už tak šíleně nestresuju. Učím se (asi 12 hodin denně :D ..) a hledám si práci v Źilině. Ale vím, že to bude dobré, protože vím Komu za celý tento rok můžu být vděčná. A to považuju za velký přínos EDS v mém životě..



And its one year today ! I don´t know if you remember what you were doing exactly one year ago at this hour . Perhaps it is not so possible to remember everything what you did in your life. But I remember this day  clearly. May 6, 2013 about eight o'clock in the evening me totaly stressed arrived to the train station in Zilina. On my back I had a huge backpack in one hand a bag with a blanket and pillow and in the second hand purse. At the station there were a car waiting to take me to my new "home". My new roommate really nicely welcomed me and told me that she made some place  for my clothes in the wardrobe. Well I didn´t have so much things (even when I had so big backpack), so I was ok with this place.

I was very nervous about the next day, what will exactly happen?

Today I got up in the morning and all morning I learned. Next Monday I'm doing to do entrance exams at the University of Ostrava (special education and the education of preschool age). Then I did washing of clothes (two totaly full washing machines!!) and played tetris with laundry hanging on the rack or what is the right fit to me and everything came up ? Then I learned again. Then I decided that I will finally wash the windows and the whole time I was doing it I was praying any spider can jump to me from some corner of this windows

What has changed ?

Almost everything. First of all - my things have definitely not fit into just two small wardrobes ;) . Just kidding . It was a really great year . I experienced a lot of things , the things that I said before that I will never do ( trip to Spain, unimaginable travelling constantly everywhere) , I also learned a lot and this is also the reason why I write this article again in English, so my english speaking friends can read it. :) (sorry if its not perfect)


But still one thing has not changed ...




It is May 6 and I again do, what do I did before. Something ended and something new is starting . Like last year , I'm not exactly sure what it will be , but I do not stress soooo much . I'm learning (about 12 hours a day : D .. ) and trying to find a job in Zilina . But I know it will be good , because I know for Whom this whole year I can be grateful. And I consider that this is thing what I found in my volungery life..


Žádné komentáře:

Okomentovat